Eroticism has this in common with an addictive drug: that there is a coercive element to its pleasure with which part of us is in complicity, and part not. Thus ever since time began men have been trying to enjoy eroticism without being destroyed by it. Societies, religions can be defined in the way they deal with this conundrum. Polygamy, monogamy with repression, monogamy with affairs, monogamy with prostitutes, serial monogamy. Not to mention individual solutions of great ingenuity, or desperation: Victor Hugo with the door knocked through the wall of his office, to let in a girl each afternoon. Auden's flair for finding call-boys in every town. Picasso who simply refused when wife and mistress demanded he choose between them. Then there is always the hair-shirt of course. But perhaps the thing to remember when you wake up with a life full of fresh paint and tortuous complications is that eroticism wasn't invented for you, nor merely for the survival of the species perhaps, but for a divinity's entertainment. Nothing generates so many opportunities for titillation and schadenfreude as eroticism. Which is why it lies at the centre of so much narrative. How the gods thronged the balconies of heaven to see the consequences of Helen's betrayal! And your friends are watching too. Your antics have put the shine on many a late-night conversation.
On the borders between mythology and history, that wily survivor Odysseus was the first who learnt to trick the gods. And perhaps his smartest trick of all was that of lashing himself to the mast before the Sirens came in earshot. There are those of course who are happy to stand at the railings, even scan the horizon. Otherwise, choose your mast, find the ropes that suit you: sport, workaholism, celibacy with prayerbook and bell... But the kindest and toughest ropes of all are probably to be found in some suburban semi-detached with rowdy children and a woman who never allows the dust to settle for too long.
| Smyslnost má s návykovou látkou společné toto: něco nás tlačí, abychom ji ukojili, přičemž jedna naše část na tom spolupracuje a druhá ne. Od počátku věků se tudíž lidé pokoušeli užívat si smyslnosti, aniž by je zničila. Společnost a náboženství můžeme posuzovat podle toho, jak se s touto šarádou vypořádávají. Polygamie, monogamie s potlačováním pudů, monogamie s avantýrami, monogamie a prostitutky, několik monogamních svazků za sebou. A to jsme nezmínili velmi vynalézavá nebo zoufalá individuální řešení: Victor Hugo a dveře probourané do zdi jeho kanceláře, aby tudy mohly každé odpoledne docházet dívky. Audenova záliba vyhledávat v každém městě prodejné chlapce. Picasso, který prostě odmítl, když po něm manželka a milenka žádaly, aby si mezi nimi vybral. Potom samozřejmě vždy následuje pokání. Co by si nejspíš měl člověk připomínat, když se ráno vzbudí do života plného zářivých barev a dráždivých cestiček, je to, že smyslnost nebyla vynalezena pro nás, a snad ani pro zachování živočišných druhů, nýbrž aby pobavení bohů. Nic neposkytuje tolik příležitostí ke škádlení a škodolibé radosti jako smyslnost. Právě proto je předmětem tolika historek. Jak jen se bohové mačkali na nebeských balkónech, aby viděli důsledky Heleniny zrady! A vaši přátelé se také dívají. Vaše antické hrátky zpestřily nejeden večerní potlach.
Na rozhraní mytologie a historie to byl mazaný dobrodruh Odysseus, kdo první přišel na to, jak obelstít bohy. A jeho nejspíš ze všech nejprohnanějším kouskem bylo, když se připoutal ke stožáru, než se Sirény dostaly na doslech. Samozřejmě jsou i tací, kteří jsou šťastní, když stojí nad srázem a ještě u toho sledují obzor. Jinak si vyberte svůj stožár, najděte lana, která vám vyhovují: sport, workoholismus, celibát s modlitební knížkou a zvonečkem… Ale ty nejvhodnější a nejpevnější lana ze všech pravděpodobně naleznete v baráčku na předměstí v podobě rošťáckých dětí a čiperné ženy, která nikdy nenechá na ničem usednout prach. |