Němčina má sklon vyjadřovat se jmenně, vyjadřovat i děje jmény (podstatnými). Vznikají tak dunivá německá podstatná jména dějová, jako je např. podst. jméno "Sicherungsfall".
Čeština má sklon vyjadřovat se slovesně; zvlášť k vyjádření dějů je to přirozené a pěkné, když je vyjádříme nějakým vhodným slovesným tvarem.
V němčině to jmenné vyjádření vypadá jakž takž únosně, ale když to zkusmo vyjádříme nějakým českým jmenným vyjádřením, je to neúnosně bombastické.